AV21 nebude provázet krátké motto z Bible, ale úryvky z 14. kapitoly Matoušova evangelia, protože oba aspekty, jak samota, tak život ve společenství, pro nás nelze vystihnout jednou větou. Největší důraz bude směřován na verše 13-36, protože pro nás rezonují s tématem Velehradu, kterým je samota a zároveň společenství. Jsou to verše, kdy se Ježíš po smrti Jana Křtitele vydává na pusté místo, ale je vyrušen zástupy, kterých je mu líto a v tomto společenství neznámých lidí začíná sloužit jak uzdravováním tak jejich nasycením. Následně opouští učedníky a odchází na horu, aby se modlil.

Toto měl být původně úryvek, na kterém měl být duchovní program AV vystavěn. Ale následující části o vztazích, jenž Ježíš tvořil s učedníky a důvěře/nedůvěře učedníků v Ježíše během plavby na moři, nám přišly důležité. Také proto, že téma důvěry v Ježíše, i když ho známe, i když už jsme s ním něco zažili, stejně jako Petr, který se rozhodl za ním kráčet po vodě, je v této době více než aktuální.

Mt 14, 13-36

Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.

Když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je pusté a je už pozdní hodina. Propusť zástupy, ať jdou do vesnic koupit si jídlo.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet, dejte vy jim jíst!“ Oni odpověděli: „Máme tu jen pět chlebů a dvě ryby.“ On však řekl: „Přineste je sem!“ Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a sebrali nalámaných chlebů, které zbyly, dvanáct plných košů. A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

Hned nato přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než propustí zástupy. Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám. Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel k nim, kráčeje po moři.  Když ho učedníci viděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“

Petr mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“ Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“

Když vstoupil na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali: „Jistě jsi Boží Syn.“

Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu. Lidé z toho místa ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni.